Spolubydlení po svatbě? Hodně záleží s kým, říká po této zkušenosti mladá architektka

Jak mladí lidé řeší nedostupné bydlení? Může být spolubydlení variantou i po svatbě? „Hodně záleží, s jakými lidmi na tom spolubydlení člověk je,“ říká Julie Pelánová, která si s manželem touto zkušeností prošla. Jak se žije manželský život, když své „doma“ sdílíte s několika dalšími lidmi?

Julie Pelánová je vdaná dva a půl roku. Se svým manželem Josefem bydlí v Praze, oba studují – ona architekturu, on medicínu. Momentálně bydlí v bytě, který obývají jen oni dva, velkou část svého manželství ale strávili ve spolubydlení.

Pro tuto možnost se rozhodli hlavně proto, že byla finančně nejdostupnější. „U nás to byla hlavně otázka financí, protože jsme se brali mladí a oba jsme ještě studovali. Hledali jsme variantu bydlení, kterou bychom finančně zvládli,“ vysvětluje Julie. V bytě s třemi pokoji jich bydlelo až šest, v každém pokoji dva.

Mezi největší výzvy patřila hlavně koordinace úklidu. „Každý měl jinou představu o tom, jak úklid probíhá. Otázku soukromí jsem nakonec neprožívala nějak těžce, i když jsem toho zpočátku trochu bála. Měli jsme nepsané pravidlo, že každý má svůj pokoj a když jsme chtěli k tomu druhému, tak jsme klepali,“ popisuje soužití mladá žena.

I když může spolubydlení páru s dalšími lidmi pro někoho znít neaktraktivně, je to možnost, kterou volí mnoho mladých lidí. Častokrát je k tomu vede buď vidina úspory financí, nebo i fakt, že si samostatný pronájem nemůžou dovolit. 

Výše nájmů totiž začátkem tohoto roku podle analýzy platformy Bezrealitky.cz dosáhla nových maxim v podstatě po celém Česku. Ve třinácti ze čtrnácti krajů ceny vzrostly v meziročním srovnání dvouciferně. V Praze se zvedly meziročně asi o 15 procent, v Brně téměř o čtvrtinu.

Páry také po rozhodnutí společně žít nemíří do větších bytů, jako tomu bývalo dříve, ale většinou se jeden z nich přestěhuje do bytu partnera, který v něm už má uzavřenou nájemní smlouvu. "Celková cena je sice tím hlavním parametrem, pro mladé páry však hraje zásadní roli také lokalita. A jsou pro ni paradoxně schopny udělat i takový ústupek, jako že budou sdílet dohromady domácnost ještě s jiným párem,“ uvedl pro ČTK ředitel platformy Bezrealitky.cz Martin Ponzer.

Většinou jde ale o dočasné, přechodné řešení, které trvá jen několik let. To potvrzuje i Julie Pelánová, která s manželem ve spolubydlení strávila něco přes rok. „Nedokážu si představit, že bychom tam bydleli třeba 6 nebo 10 let, to už by bylo hodně. Ale tím, že pro nás to bylo nějaké uzavření životní fáze, hlavně z hlediska studia, tak to šlo, a nemůžu říct, že by to ten vztah třeba nějakým způsobem negativně ovlivnilo,“ říká.

Společné bydlení má podle ní ale i výhody, mezi nimi Julie vyzdvihuje nenucený sociální kontakt. „Když člověk ležel v učení a bylo to těžké a potřeboval si jen chvíli sednout a otevřít si pivo s kamarády, tak byli vlastně jen ve vedlejším pokoji. Myslím, že to mělo pozitivní vliv i na náš vztah, právě třeba během zkouškového, kdy bychom se doma málem zabili, tak tam byl někdo, kdo to nějakým způsobem narušil, zvednul náladu,“ přiznává.